Jediné, co jsem před vstupem do Národní divadlo v Brně věděla byla informace, že jdeme na něco od Landy. Davy lidí a zaplněné bidýlko u stropu – zdálo by se, že půjde o něco mimořádného. V národním možná ano, bohužel v záporném slova smyslu…
Když byla v potemnělém divadle osvícena úvodní scéna a zazněly první tóny tvrdé muziky, vypadalo to nadějně. Zajímavé kulisy střídající abstraktní půlkružnice světel s realistickými prostorami baru či pitevny k sobě možná trochu neladily, ale obojí vypadalo efektně. První a hlavní problém představení ovšem nastal ve chvíli, kdy měl děj dokreslovat svým zpěvem Daniel Landa v roli Merkucia. V tu chvíli myslím všichni špicovali uši, ale rozumět nebylo vůbec ničemu, takže přidaná hodnota pro ty, kteří neznají texty nazpaměť, žádná. A to zcela pomíjím fakt, že ten kdo chce být na scéně, měl by taky hrát (ne jen efektně máchat rukama) a mít svůj účel (krom toho, že na představení přijde třikrát tolik lidí).
Děj by se dal shrnout jako obstojná detektivka s malými přesahy do filosofie a otázkami týkajícími se současné společnosti. Nic výrazně hlubšího jsem z občas docela nepřirozeně znějících dialogů s občasným průměrným vtípkem nevysondovala. Poměrně zajímavé bylo ale prostředí, v němž se příběh odehrával a autorovi se povedlo i dobře tajit skutečného vraha. Ovšem, že by obyčejný týpek z boxerské tělocvičny vzal jen tak sto tisíc a štědře uplatil zlodějíčka aby mu narafičil svíčičky okolo mrtvoly? Hm. :/